Fake news, deepfake a nové formy manipulace „Pane učiteli, podívejte se na tohle video.“ Žák mi ukazuje záznam, který vypadá naprosto věrohodně. Někdo z mých kolegů na něm mluví, gestikuluje, reaguje. Video se šíří třídou, emoce rostou, názory se polarizují. Až později vyjde najevo, že to, co všichni viděli „na vlastní oči“, se nikdy nestalo. Kolega nic podobného nikdy neřekl…
Ještě před pár lety jsme děti učili rozlišovat pravdu a lež hlavně v textech. Dnes už to nestačí. Do hry vstupují technologie, které dokážou vytvářet velmi přesvědčivé obrazy reality. Nejde jen o nepravdivé informace, ale třeba o falešné důkazy, které mohou některému z našich kolegů či žáků zničit život.
Svět plný fake news
Pojem fake news se dnes používá až příliš často a mnohdy dosti volně a nepřesně. Ve školním prostředí se pod ním skrývá hned několik různých jevů. Od nepravdivých informací šířených z neznalosti, přes cílené dezinformace až po obsah, který je záměrně emočně zkreslený nebo vytržený z kontextu.
Pro děti a dospívající je typické, že informace přijímají rychle a bez širšího znalostního či zkušenostního rámce a také bez použití kritického myšlení. Tím posledním se tak trochu zaklínáme my všichni, kdo pracujeme s dětmi a mládeží. Ale skutečný, každodenní trénink kritického myšlení, ten se na mnoha školách prostě nedělá.
Ale zpátky k faktu, že děti u přijímání informací nepřemýšlejí tak, jak bychom si my dospělí přáli. Sdílejí to, co je zaujme, pobaví nebo vyvolá silnou emoci. Právě emoce jsou přitom hlavním nástrojem manipulace. Čím silnější reakci obsah vyvolá, tím menší je ochota ověřovat jeho pravdivost. A v tom je právě ten největší problém.
Deepfake: když obrazy a hlasy klamou
Zvláštní kapitolou jsou takzvané deepfakes. Jde o falešná videa, fotografie nebo zvukové nahrávky vytvořené pomocí umělé inteligence. Technologie dokáže velmi přesvědčivě napodobit lidskou tvář, hlas i způsob chování. Výsledkem je obsah, který působí autenticky, i když je zcela smyšlený.
Deepfakes už dávno nejsou jen technologickou kuriozitou. Existují volně dostupné aplikace, pomocí nichž lze vytvořit jednoduché deepfake video během velmi krátkého času. Sofistikovanější nástroje pak dokážou modelovat mimiku, řeč i chování konkrétní osoby tak, že rozdíl pozná jen málokdo.
Ve školním prostředí se to může projevit velmi konkrétně, velmi silně. Falešné video s učitelem v hlavní roli, upravený hlas spolužáka, sestříhaný záznam, který mění význam původní situace. Pro dítě je pak extrémně těžké rozlišit, co je skutečné a co ne.
Podobné deepfake podvody se objevují i po telefonu. Falešný hlas napodobuje rodiče nebo dítě, často s cílem vyvolat strach a vylákat peníze. Podvodníci mohou tímto způsobem útočit na firemní či školní účty. Minimálně v jednom případě se to nedaleko od nás už povedlo, to když se pomocí falešné identity podařilo oklamat ředitelku jedné školy na Litoměřicku. Její důvěřivost stála 8,77 milionů korun, které zmizely na falešné účty.
Proto v případech jakéhokoli podezření na deepfake podvod doporučujeme neprodleně informovat všechny členy vedení školy, ale také školní účtárnu. Každý mimořádný finanční požadavek je nutné ověřit osobně, nikoli pouze telefonicky. Finanční prostředky by nikdy neměly být odesílány bez řádného schválení vedení školy a bez využití dvoufázového ověřování.
Příběh ze školní praxe
Na jedné škole se mezi žáky začalo šířit video, na kterém měl učitel údajně pronášet výroky, které se příčily hodnotám školy i dobrým mravům obecně. Video působilo autenticky, hlas i obraz odpovídaly realitě. Během několika hodin se materiál objevil hned v několika třídách a vyvolal silné emoce. Na velký průšvih bylo zaděláno.
Teprve následné vyšetřování ukázalo, že šlo o upravený záznam vytvořený kombinací staršího videa a synteticky generovaného hlasu. Škoda ale už vznikla. Důvěra byla narušena, vztahy poškozeny a část žáků zůstala zmatená i poté, co bylo vše vysvětleno. Nešlo o technický problém, ale o práci s emocemi a nejistotou.
Nemá cenu zdůrazňovat, že poškozený učitel si očistil jméno, že škola věnovala maximální pozornost komunikaci s žáky i jejich rodiči, že všechno nakonec dobře dopadlo. Ale stálo to čas a energii a hodně deziluzí na všech frontách. Video ublížilo mnohým a vzalo mnoha lidem důvěru v to, co dříve bylo zřejmé – ve viditelnou, v nezpochybnitelnou pravdu.
Děti a manipulativní obsah
Ve chvíli, kdy si připustíme, že falešný obsah vytvoření AI může vypadat dokonale věrohodně, vyvstává zásadní otázka: co s tím mohou školy reálně dělat? Nejde o to děti chránit tím, že jim internet zakážeme, ale naučit je v něm přežít bez ztráty orientace. A právě tady se ukazuje, že tradiční rady typu „dávejte si pozor“ nestačí.
Zkušenosti ukazují, že zákazy nebo pouhé varování nefungují. Děti potřebují nástroje, ne zákazy. Klíčové jsou otázky, které si mají klást samy: Kdo tento obsah vytvořil? Proč vznikl? Jaké emoce ve mně vyvolává? Proč mám potřebu ho sdílet? Co by se stalo, kdyby obsah nebyl pravdivý a já ho sdílel? Komu všemu bych tím mohla ublížit?
Důležité je také mluvit o tom, že pochybnost není slabost. V digitálním světě je naopak známkou zralosti. Nestačí říct „nevěřte všemu na internetu“. Děti potřebují zažít, že je v pořádku se ptát, váhat a ověřovat.
Co na to škola
Role školy nespočívá v tom stát se arbitrem pravdy. Škola by však měla vytvořit bezpečné prostředí, jakýsi „ostrov orientace v nejistotě“. Co to znamená? Dát prostor otázkám, pracovat s emocemi a reagovat včas, když se objeví podezřelý obsah.
Důležitá je spolupráce mezi učiteli, metodiky prevence a IT správci. Každý z nich vidí a umí řešit jinou část problému. Pokud škola reaguje jednotně a klidně, dokáže předejít eskalaci problému a zbytečné panice.
Vy, ředitelé našich partnerských škol, už dávno víte, že program Snooper pomáhá tato témata otevírat a vysvětlovat vašim žákům srozumitelně a prakticky. Nejde jen o technologie, ale o porozumění tomu, jak digitální svět ovlivňuje myšlení, vztahy a rozhodování dětí. Pokud máte námět na nějaké konkrétní školení či workshop, nebo chcete probrat vaši konkrétní situaci či aktuální kauzu, obraťte se na nás, rádi vám s tím pomůžeme.
Praktické doporučení pro školní tým
Pokud se ve škole objeví podezřelý obsah, je důležité nejprve situaci uklidnit a nesnažit se ji řešit pod tlakem. Ověřovat zdroje, zapojit odborníky a dát žákům prostor mluvit o tom, co závadný obsah vyvolal. Nehodnotit, ale vysvětlovat. Nezpochybňovat emoce, ale pracovat s fakty.
Uvědomujeme si, jak tato slova znějí obecně, možná klišovitě, ale skutečně: nikdo zatím nevymyslel lepší způsob řešení akutního problému než pomocí klidu, rozvahy, ale také strategické připravenosti. V prostředí byznysu tomu říkají strategický krizový plán. A takový je třeba mít k dispozici i ve školním prostředí. Přílohou tohoto článku je proto kontrolní check-list, který vám může hodně pomoci ve vaší každodenní školní praxi.
Dnešní děti vyrůstají ve světě, kde vidět už nutně neznamená věřit. Naší úlohou není je chránit před každou lží, ale naučit je orientovat se v prostředí, kde realita může být snadno zmanipulovaná. Kritické myšlení dnes není dovednost navíc. Je to základní výbava pro přežití nás všech v digitálním světě.
